Bezpečí na horách

HORSKÁ PRAVIDLA

Výlet pro nás má být radost a ne utrpení!

I. neexistuje špatné počasí pouze špatně oblečení lidé – O OSOBNÍM VYBAVENÍ

Boty: pevné, pohodlné, zavazování na tkaničky, se silnější, gumovou, karbovanou (tzv. traktor) podrážkou, dobře impregnované. Nejbezpečnější jsou boty nad kotníky.
Ponožky si na turu bereme dvoje – 1 tenký pár, a druhý vlněný pár vně, aby se nedostávaly do bot kamínky.

Oblečení: teplé ale prodyšné oblečení. Nedoporučují se jeansové kalhoty s rozšířenými nohavicemi. Nejlepší jsou typicky sportovní kalhoty a bunda s větším množstvím kapes. Košile nebo mikina z vlny. Bavlněné tričko. Pokrývka hlavy, rukavice. Dosti dlouhé nepromokavé oblečení. Nejlepší je rybářská pláštěnka.
Na horské chatě jsou nezbytné osobní věci na převlečení, teplejší části oděvu, lehké pantofle, pyžamo/úbor na spaní, toaletní potřeby, ručník, plastový nebo železný hrníček. Je lepší si s sebou vzít spací pytel v případě že je někdo teplomilný.

Batoh (váha 8-12 kg):
Nepromokavý – nejlépe vyložený fólií s velkým množstvím kapes vnitřních i vnějších se širokými popruhy, které nedřou do ramen (dobré je zapínání ze předu, aby nebylo třeba přidržovat popruhy).
Doporučuje se mít dva batohy, jeden velký na veškeré věci a druhý menší na terénní zaměstnání a výlety.
Každý účastník musí mít dobrou baterku s náhradními bateriemi, píšťalku, zápalky.
Skupina s sebou vždy musí mít lékárničku, mapu a kompas.
Účastníci, kteří musí používat vlastní nezbytné léky tyto musí mít sebou, a při ohlášení účasti o tomto informovat organizátory.



„v horách, je možné během jediného dne vidět čtyři roční období“

II. jak si nejlépe užít hory – PRAKTICKÁ PRAVIDLA PRO POHYB V HORÁCH

1. Do hor vycházíme ráno
2. Na horské chatě, v ubytovně, v rodině necháme zprávu o plánované trase, kterou neměníme a hlásíme hodinu návratu.
3. Zkontrolujeme předpověď počasí
4. Pochod: tempo: 3-4 km za hodinu, při stoupání se za každých 100 m připočítává 20 minut. Nejslabší účastníci jsou uprostřed a určují tempo pochodu. Vpředu a na konci jsou ti nejsilnější, jejichž povinností je pomáhat slabším.
Složení skupiny vypadá následujícím způsobem: průvodce, vedoucí tury, účastníci, každých 6-7 osob dozor/vychovatel.
5. disciplína pochodu:
- nikdo se samovolně nevzdaluje od skupiny,
- nikdo výrazně nepředstihuje skupinu a ani nezůstává příliš pozadu,
- je nepřípustné si zkracovat cestu,
6. Odpočinek a stravování:
Po každé hodině pochodu následuje 10-15 minut odpočinku.
Během poledne je třeba dělat delší, okolo 1-1/2 hodiny spojených se stravováním, které plánujeme v místech s nejzajímavějšímu vyhlídkami, to bude také příležitost ke krátkému výkladu týkajícímu se vyhlídky.
Mimo typické jídlo si s sebou bereme termosku s teplým čajem (velmi vhodné jsou čaje ovocné), čokoládu a bonbóny: je také možné si připravit speciální směs: kousky čokolády, rozinky, oříšky, kousky sušeného ovoce – MŮŽE VÁM TO ZACHRÁNIT ŽIVOT!




III.
1. Kdo chodí po horách ten si váží přírody.
- není dovoleno křičet a chovat se hlučně, protože to narušuje přírodní rytmus, nebo to může být bráno i jako volání o pomoc,
- není dovoleno uvolňovat kameny ze skal,
- není dovoleno trhat květiny, ničit větve stromů a keřů,
- je třeba se vyhýbat mladému lesnímu porostu
-není dovoleno ničit houby (všechny jsou částečně chráněny některé druhy se nesmí vůbec sbírat),
-není dovoleno vstupovat do rezervací,
-není dovoleno rýt nápisy do kůry stromů, na kamenech a skalních stěnách – je to škodlivé a hloupé.
-není dovoleno posedávat na kamenech a kládách bez jejich předchozí kontroly, protože si můžete sednout na zmiji nebo do její těsné blízkosti – před usednutím je třeba si důkladně prohlédnout dané místo, silně zabouchat nebo poskočit na kameni nebo na kládě.
- není dovoleno dělat nepořádek,
- během bouřky se neschovávat pod stromy a sejít ze štítu hory,
- během mlhy se skupina zdržuje pohromadě tak, jak jen to terén umožňuje.
- ČLOVĚK KTERÝ SE ZTRATÍ V MLZE MUSÍ BĚHEM KRITICKÉHO ČASU SETRVAT NA TOM SAMÉM MÍSTĚ, NEMĚL BY CHAOTICKY HLEDAT CESTU
- tráva a kameny jsou po dešti kluzké, proto je třeba jít opatrně.
- běhaní po strmých stezkách je nepřípustné a velmi nebezpečné!



IV. Když se stane něco zlého – JAK PŘIVOLAT POMOC

- když se stane nějaká nehoda nenechávat zraněného bez péče, zatímco šli ostatní hledat pomoc,
- pomoc přivoláváme za pomocí mezinárodních zvukových a optických signálů:
křik, pískání, mávání viditelným předmětem, světlem – signál opakujeme 6 x za minutu s minutovou pauzou až do doby než se nám někoho podaří přivolat,
- povinností každého turisty je odpovědět na signál jakýmkoli optickým nebo sluchovým signálem 3 x za minutu,
- jestliže vidíme záchrannou helikoptéru, když je tato přivolána k naší nehodě, stoupneme si rovně s mírně skosenýma zvednutýma rukama, abychom tělem vytvořili písmeno Y což znamená YES/ano, jestliže se nás to netýká jednu ruku máme nahoře a druhou dole abychom tělem utvořili písmeno n jako NO/ne: je velmi důležité aby helikoptéra když vidí skupinu lidí netratila drahocenný čas,
- pomoc navádíme směrem kde nejpravděpodobněji vede stezka nebo turistická trasa,
- v případě že uslyšíme hlasy nebo uvidíme světlo opakujeme volání nebo světelnou signalizaci,
- bezpečné útočiště je třeba nalézt na zakrytém místě,
- v Krkonoších a Jizerských Horách (polská strana) voláme pomoc na číslo:
Krkonošská skupina GOPR -985 nebo 0601 100 300 nebo 112 záchranná služba.


Informace pro vás připravila:
Agnieszka Wierzbicka (Regionalne Centrum Edukacji Ekologicznej – Oddział MiPBP im. M. Konopnickiej / Lubań – Polsko) na základě: „Horského turistického odznaku, ABC pravidla horského turisty“, PTTK, Warszawa 1973: internetové strany: www.szczyty.pl a vlastních zkušeností.

PIKTOGRAMY